you do not say i love you to complete strangers even when you’re convinced you do. really. love. them.

5.května 2010, Amanda Palmer & Jason Webley v pražském Paláci Akropolis.
Řekla bych, že to byl nejúžasnější zážitek mého života, ale to by znamenalo, že se to dá nějak srovnat s ostatními zážitky mého neskutečně nudného života. A to nedá. Ještě pořád čekám, že se probudím a vynadám si, jak jsem pitomá, že jsem na ten koncert nešla 8)

Přeskočíme cestu do Prahy (ve vlaku jsem se cítila zcela bezpečně - pět policajtů na jednoho fanouška Baníku), moje znovuseznámení s životem na kolejích (tentokrát jen - děkuju mnohokrát, bylo to úžasné, ale doma je doma - jako host) a procházku po městě...

Palác Akropolis, 19:00.
Nakonec jsme byly rády, že jsem dorazily o čtyřicet pět minut dřív, protože první řada je první řada ♥ Velký sál byl mnohem menší než jsem čekala a můj strach ze spousty lidí v uzavřeném prostoru si na včerejšek naštěstí vzal dovolenou (vrátil se až dnes v přecpaném metru); atmosféra byla perfektní a ani pán z foťákem, co mi stál za zády a cvakal a cvakal (doma si z fotek klidně mohl poskládat video) mi nevadil.
Místo Jany Vébrové si jako předskokanku Amanda nakonec přivezla polskou zpěvačku Gabu Kulku a rozhodně nebylo čeho litovat - byla úžasná, něco mezi Amandou a Reginou Spektor, a měla perfektní boty. (*stahuje cd*)
Pak přišel na řadu Jason, jeho akordeon, kytara a kloubouček, co ne a ne držet na hlavě. Jason bere koncerty vážně a dává do nich sto dvacet procent; myslím, že na mě dokonce párkrát prsknul :D A s krátkými vlasy mu to sluší (že, Mgrace?). Po čtyřech písničkách byl chudák zničený a my taky, jak jsme si hráli na na trombony a housle a navzájem se překřikovali.
A pak přišla Amanda ♥ Krásně barevná, ve vlasech kytky, ve výstřihu yes! a na tváři široký úsměv...


fotky © Petr Klapper (musicserver)
Písnička po písničce:
- Icarus s Jasonem (youtube).
- Astronaut z Who Killed Amanda Palmer, který zní pokaždé naživo ještě tisíckrát úžasněji než z CD.
- Missed Me, klasika Dresden Dolls.
- Mrs O, totéž.
- mezitím jsme se dozvěděli, že evropské turné vlastně skončilo už včera v Antverpách, Evelyn s Evelyn odjely zpátky do Ameriky a Praha je jen tak navíc díky Jasonovi (díky, Jasone ♥). Že Amanda na nás zapomněla, když byla na evropském turné s WKAP. Naposled tu byla před dlouhou dlouhou dobou s The Dresden Dolls, takže je toho spousta, co bychom mohli dělat (yay!), ale nemáme tolik času (not-yay!). Na desku Who Killed Amanda Palmer je hrdá, chtěla nám ji přivézt, ale jak to tak vypadá, je vyprodaná, takže si ji máme stáhnout z internetu a místo toho si koupit tričko.
- Guitar Hero, asi po půl minutě si Amanda uvědomila, že je lehce mimo, a začala znovu a... ono Guitar Hero zní úžasně, i když si tak úplně nepamatujete slova.
- pak nám Amanda vyprávěla o hudbě, kterou měla ráda v dětství, že každý máme své dávné hudební hrdiny, o nichž se dnes raději nezmiňujeme (kde je vám konec, Kelly Family?), jak dobře si rozumí s Jasonem (ne tak, tak si rozumí s panem spisovatelem) a jak zjistili, že oba měli jako děti stejný hudební vzor ---> nádherný cover Billie Jean od Michaela Jacksona (youtube).
- Amanda: I was in Poland a little while ago.
Odkudsi z davu: Yeah.
Amanda: Oh yeah. With my boyfriend.
Příběh o tom, jak se seznámila s Gabou - všichni jí neustále strkají cédéčka a říkají: "Tohle musíš slyšet." A většinou ne, nemusí, ale právě Gaba byla jednou z těch vyjímek.
- pak se na pódium vrátila Gaba, aby Amandě pomohla s Delilah. Ještě pořád jsem neslyšela tu verzi s Bitter Ruin, kterou Mgrace tolik opěvuje, ale tahle byla nádherná (youtube).
- a konečně Evelyn Evelyn. Dvojčata už bohužel odletěla do Států, jak nás Jason s Amandou neustále ujišťovali, ale ti dva s nimi strávili dost času na to, aby dokázali pár jejich písniček přezpívat. Na Have You Seen My Sister Evelyn?, Elephant Elephant a You Only Want Me 'Cause You Want My Sister bylo poznat, že právě tímhle posledních pár týdnů oba žili a jsou perfektně sladění (každý jednou rukou na piano, dohromady na kytaru).
Vtipné historky: Jason rozbil akordeon a pak i kytaru. Amanda nám prozradila, že jeho akordeon vypadá na letišti pod rentgenem jako bomba; Jason nás ujistil, že akordeon není bomba. Bomba je v kytaře.
V jednu chvíli se na pódiu objevil kameraman ČT, kterému přišel Jason nejspíš velmi sympatický, protože chvílemi mu strkal kameru až do obličeje. Každá druhá hvězda by ho nechala vyhodit z pódia, ale Jason s Amandou si to užívali, a v jednu chvíli dokonce zpívali You Only Want Me 'Cause You Want My Sister přímo pro něj, což byl neuvěřitelný zážitek - protože jsem stála hned vedle kameramana (youtube).
Neil (krycí jméno Pán s Úžasnými Vlasy, který byl v Praze poprvé v životě) koupil Amandě a Jasonovi předcházející den v Antverpách plyšového slona, kterého jsme měli pokřtít nějakým hezkým českým jmeném. Takže je z něj Pepíček (youtube).
- Amanda: A co teď?
Odpověď: seznam skoro všech jejích písniček.
Výsledek: Leeds United (Who needs love when there's law & order Amanda Palmer?, youtube) a Coin-Operated Boy (a) Amanda + tahle písnička = perfektní divadlo); b) COB byla první The Dresden Dolls písnička, kterou jsem kdy slyšela. V Buffy/Riley musicvideu 8)
- Gaba nám na začátku slíbila večer plný překvapení a tím dalším byl Adrian Stout z Tiger Lillies, který nám konečně zodpověděl otázku K čemu je na pódiu ta pila? Že by přišel i kouzelník? a za doprovodu Amandy a Jasona kouzlil a hrál na pilu Flying Robert (fakt, youtube video jako důkaz)


fotky © Petr Klapper (musicserver)
zleva: (1) Neil Gaiman, dort, Eric a Jason; (2) Drinking Song: Adrian Stout, Amandina sestra, Gaba, Jason a Amanda.

- a pak skončil koncert a začala párty. Amanda si postěžovala, že jí došlo víno (celý večer popíjela, ale na jejím výkonu to poznat nebylo), vzápětí přiběhl její tour manager Eric, aby jí dolil skleničku. Amanda nám prozradila, že Eric má narozeniny, a poprosil ji o laskavost - aby mohl zazpívat I Love How You Love Me pro svého přítele, kterého kvůli práci už měsíc neviděl, a aby to někdo natočil a postnul na youtube ;) Když Eric skončil, přišli ostatní a NeilHimself s dortem. Video (guest star: moje a Mgracina hlava). Přítel je bezesporu šťastný muž.


(ten první člověk, který dostal od Erica kus dortu, jsem prosím já. "Už zase žere," jak by řekl můj profesor matiky-fyziky ze střední.)

- (skoro) konec patřil Jasonově Drinking Song. Amanda rozdávala pivo (bohužel na opačné straně sálu), Jason nás naučil slova. Zpívali jsme, Jason byl nespokojený, že nám to nejde a řekl nám, že je jim úplně jedno, jestli neznáme slova, prostě je máme jen hodně nahlas zpívat. Naučil nás další slova (Ya-da-da-dee ya-da-daa. It's Russian.), ale ani druhou verzí jsme neuspěli. Amanda odhalila, čím to je. Nejsme opilí! Jason: Oh shit. Naštěstí měl recept, jak to napravit - zvednout pravý ukazováček (do toho dne jsem netušila, jak sexy zní slovo prst), dívat se na něj a dvanáctkrát se otočit dokola (když to dělá plný sál lidí, docela vtipné), obejmout souseda vedle a zpívat a zpívat... when the glass is full, drink up! drink up! this maybe the last time we see this cup. if God wanted us sober, he'd knock the glass over, so while it is full we drink up!
- na konec jsme si vytleskali přídavek a nenapadá mě nic lepšího, než to, co jsme dostali: Amanda + ukulele + Creep


(když už mluvím o Creep, tohle je moje nejoblíbenější verze. Ať si klidně říkají, že tenkrát ještě nebyli zamilovaní...)

- podělila jsem se s Mgrace o kousek Ericova dortu (myslím, že doteď ho má rozpatlaný ve vlasech) a pak jsme se šly tlačit do davu toužícího po autogramech. NEIL GAIMAN (který je ve skutečnosti asi o dvacet centimetrů menší, než jsem čekala, vypadá jako člověk (což mě trochu zklamalo, protože jsem si vždycky myslela, že je minimálně polobůh), tipla bych ho maximálně na čtyřicet (že by láska omlazovala?) a který, chudák, vypadal trochu ztraceně) SE ZEPTAL, JAK SE JMENUJU, A PAK MI PODEPSAL MOJE KŘEHKÉ VĚCI. A mně se nějak podařilo neskončit pod stolem. AMANDA PALMER SE MI PODEPSALA (nebo něco v tom smyslu), PAK MI SEBRALA MOJI KNÍŽKU, PROLISTOVALA JI, ZEPTALA SE, KTERÁ TO JE, A KDYŽ JSEM JÍ ODPOVĚDĚLA, ŽE FRAGILE THINGS, USMÁLA SE A ŘEKLA, ŽE JE TO JEJÍ NEJOBLÍBENĚJŠÍ. A ze vzdálenosti deseti centimetrů byla strašně hezká a mlaďounká a na šílenou punkerku neuvěřitelně milá ♥. Jason nejspíš taky něco řekl, ale můj mozek už byl tou dobou v sedmém nebi. Mgrace má lepší historku, ale ta je její. Já mám jen sestru políbenou Amandou Palmer. Dvakrát. ♥.


zleva: (1) dort od Erica (mňam mňam); (2) dort od Erica a Evelyn Evelyn (© Mgrace), kterým dort nechutnal a tak se rozhodly přestěhovat k Amandě; (3) vstupenka podepsaná Amandou (ta stříbrná věc, co vypadá jako všechno možné kromě Amanda Palmer) a Jasonem; (4) odpověď na otázku Proč si proboha berete na koncert knížku? A Neil Gaiman věděl, jak se píše Michaela ♥.

I wanted to believe in rock'n'roll stars. I wanted to believe in contemporary art. I wanted to aspire to a higher path but there's no higher path

reading: Edith Wharton - Věk nevinnosti
listening: The Indelicates - Songs For Swinging Lovers
watching: Doctor Who 5x04 + Confidential, Community

Venku krásně, nejraději bych chytla knížku a mobil a šla na zahradu na sluníčko poslouchat hudbu a začíst se do něčeho depresivního (nejlépe s happyendem). Místo toho jsem strávila celý den (ok, celý mínus dvakrát Doctor Who 5x04 + Confidential) zíráním do statistiky. Ne že by to na mě zanechalo nějaké trvalé následky. Prostě mi to najednou přijde všechno strašně zbytečné. K čemu mi v životě bude vědět, že počet volání přicházejících na dálnopisnou centrálu má příbližně Poissonovo rozdělení? Na nic. Slušně řečeno. Jen co ve středu napíšu písemku, tak to navždy vymažu z mozku... Už končím. Jarní deprese. Ta, co pravidělně přichází po zimní depresi. A je následována letní depresí. Ale víte, co pomáhá? Amanda! Za deset dní! Jen přežít jedno kolokvium, tři písemky a pak konečně středa 5.5. Pojedu si (snad) pro zápočet ze statistiky a pak hurá do Prahy!!!

Knížky přeskočíme, protože jsem za poslední dva týdny skoro nic nepřečetla. Ano, já vím, divné.

Filmy taky nic. Může za to Six Feet Under maraton.

Ale zastavíme se u hudby. The Indelicates minulý týden vyšlo nové cd, které od té doby poslouchám dokola a dokola. Můžete si ho (legálně!) stáhnout tady; co se týče ceny, fantazii se meze nekladou (0£ je hezká částka - peníze stejně kazí charakter a ty 2£, co mám na paypalu, by jim stejně moc nepomohly). Pokud jste o nich nikdy neslyšeli (což je docela možné, pokud jste ze stalkování Palmer-Gaimanů neudělali smysl svého života), The Indelicates jsou britská indie kapela v čele s fotografkou Julií a básníkem Simonem, kteří píšou veselé písničky o neveselých věcech s geniálními texty a i Neil Gaiman si o nich myslí, že jsou úžasní :) Opravdu doporučuji ;)

Jako obvykle skončíme seriály.
Mám za sebou Six Feet Under maraton. Pět sérií za tři týdny. Psychicky vyčerpávající, ale úžasné ♥ Kdysi jsem na to koukala na České televizi (myslím, že to běželo pod názvem Odpočívej v pokoji), ale pátou sérii jsem určitě neviděla. Kdyby to skončilo po čtvrté, možná bych byla o trochu spokojenější. Zase tolik mi nevadilo, že Nate umřel, ale nemusel umírat jako naprostý idiot. Peter Krause je moc roztomilý na to, abyste ho nesnášeli. A po druhé sérii bych rozhodně nečekala, že skončím na Brendině straně ♥ Finále to jakž takž spravilo, ale těch posledních pět minut...kdybych nebrečela jak malá, nejspíš bych padala smíchy pod stůl, protože s těmi prostřihy na Claire ujíždějící po silnici mi to přišlo trochu jako reklama na auto, co s vámi vydrží na celý život... ale kde jinde zabít všechny hlavní postavy, než v seriálu o rodině, která vlastní pohřební ústav? Šest hvězdiček z pěti :D
Kvůli Peteru Krauseovi jsem se pustila do Parenthood, které jsem si plánovala už delší dobu, ale pořád jsem neměla čas. Je to hezké, nenáročné, žádné velké drama, i když místy u toho brečím a ani nevím proč, akorát Lauren Graham a Peter Krause by nemuseli být bratr a sestra. Byl by z nich krásný pár.
Šílenství kolem Community jsem sice ještě nějak nepochopila, ale po deseti dílech jsem okouzlená Jeffem a zamilovaná do Jeffa a Annie. Nebo Jeffa a Britty. Nebo Britty a Troye. Co já vím...vyberte si :D
Ve všem americkém jsem dva týdny pozadu. Kromě Fringe (chudák Peter :() a Castla (Nathan Fillion >>> Trucco)
Ashes to Ashes. Konec se pomalu, ale jistě blíží, ale že by se něco rozmotávalo... Já nechci dvě minuty Gene/Alex na konci, stačilo mi to se Samem a Annie. Ale Genův skoro-pokus o umělé dýchání byl roztomilý ♥ Někde jsem četla zajímavou teorii, že celý ten "imaginární" svět je jakýsi mezisvět mezi životem a smrtí pro umírající policajty (hádám, že z Jima to pak dělá Chárona :D) Hezky by to sedělo s koncem Life on Mars a byl by to rozhodně mnohem lepší závěr než *Probudil se ve vesmírné lodí mířící na Mars*

Hu-ííí-ůůů-tadaptadapta...ehm, pokus o úvodní znělku Doctora Who. Minulá epizoda byla slabší - ale to je u mně s Gatissovými epizodami naprosto normální - úžasné detaily (Dalekové s britskými vlaječkami, Bracewell, Amy (zase) zachraňující situaci), ale jako celek to prostě nějak není ono. Zato ta včerejší!
Weeping Angels jsou dokonalí "zloduši", tohle je jedna z mnoha Moffových silných stránek - děsit lidi obyčejnými věcmi jako rozbité hodiny, stíny, praskliny ve zdi, sochy...a nemrkání :D A Weeping Angels a River Song v jedné epizodě těžko mohli zklamat. Je mi jedno, co si myslí zbytek fandomu, já River zbožňuju už od toho prvního Hello, sweetie v knihovně. A ani The Time of Angels nezklamalo. River byla perfektní. Ať je to "temné tajemství" cokoli, budu se hodně zlobit, jestli to bude mít něco společného s jejich (ne)manželstvím (navíc pořád doufám, že River by mohla být Romana ♥) A ani si nedokážete představit, jak moc jsem Moffovi vděčná, že neproměnil Amy v Rose z The Girl in the Fireplace, žárlení by jí neslušelo, dobírání si Doctora (Oh, Doctor, you sonic'd her ♥) bylo tisíckrát lepší. Už je příští sobota?

A abych nezapomněla, Russell T. Davies píše epizodu Sarah Jane Adventures, v níž se Sarah potká s Doctorem a Jo Grant ♥ Pro mě ekvivalent Vánoc, Velikonoc a narozenin v jednom.

Dobrou noc :)


Amy: Oh, are you all Mr Grumpy face today?