unfinished business fanfiction by Michelle

jen šestnáct mil do země zaslíbené (1/1; battlestar galactica)

jen šestnáct mil do země zaslíbené (battlestar galactica)
postavy: Lee, Kara, Dee; Kara/Lee
období:  3×09 unfinished business
počet slov: 567
obsah:  Kara Thrace je zpět (tady, na dosah, stačí natáhnout ruku, dotknout se a může být jeho) a všechno ostatní jsou lži.

“Nic to neznamenalo,” lže do očí své ženě. “To, o čem mluví, se stalo už dávno. a nic to neznamenalo.”

Dee se zastaví a zhluboka se nadechne, jako by se chystala něco říct. Bolest v jejích očích je nepřehlédnutelná. Věděla jsi, do čeho jdeš, chtěl by jí připomenout, ale ne teď, teď ještě ne, ještě je brzy, možná že stále ještě existuje možnost, způsob, jak to vrátit zpět, jak být Lee a Dee, Lee a Dee a nic víc, manžel a manželka, jen oni dva, protože pro víc jak dva v manželství není místo, nesmí, nikdy nemělo být…

(Vezmu si tě, řekla mu kdysi, na úplném začátku, a budu tě milovat a ochraňovat, dokud se cyloni nevrátí zpět nebo dokud si to Kara Thrace nenakráčí zpět do tvého života. Žádné navždy, žádné dokud nás smrt nerozdělí.

Cyloni jsou zpět a Kara Thrace je zpět a on stále ještě netuší, co udělat s chaosem, v něhož se jeho život v posledních dnech proměnil)

“Nic to neznamenalo,” řekne Lee a Dee na okamžik zapochybuje, zda tomu sám nevěří.

Ale ne. Není hloupá, i když si to někteří myslí. Byla tu od začátku a viděla dost – ví toho dost o Starbuck a Apollovi, příliš na to, aby si mohla lhát, že to, co mají oni dva stačí k tomu, aby na Ni mohl zapomenout.

“Říkal jsi, že si musíš něco vyjasnit. Udělej to. Dnes,” přikáže mu (požádá ho? Ne, už si není jistá svým místem. Jako by ji někdo zapomněl dát scénář, její roli v téhle podělané hře).

“Dee…” chce ji zastavit, ale pak si to rozmyslí. Cokoli by udělal, cokoli by řekl, by byla lež.

Kara Thrace je zpět (tady, na dosah, stačí natáhnout ruku, dotknout se a může být jeho) a všechno ostatní jsou lži.

Jen lži. Lži a lži. Jako vodové barvy ponechané napospas dešti, rozpouštějící se, vpíjející se jedna do druhé, dokud z toho, co bylo, nezbude nic; nezbude nic víc, než jen vzpomínka ukrytá v nejzažším koutě jeho mysli.

Kdysi dávno: Kara. Lee. Zak. Dva bratři a žena, kterou mohl milovat jako vlastní sestru.

(nevěděl jsem, jak moc tě chci, dokud jsem to teď neřekl nahlas)

Kdysi dávno: svět, který dával smysl. Dvanáct kolonií a prezident a vláda a svoboda a demokracie a miliardy lidí s úsměvy na rtech a životy před sebou. A něco víc než nikdy nekončící útěk. Něco víc než boj o holý život. Něco víc, než strach, že příští vteřina je ta poslední, že všechno skončí dřív, než napočítáte do třiatřiceti.

(tiché křupnutí a sedmičku na tabuli v kanceláři prezidentky roslinové vystřídá šestka. život je křehký. život je vzácný, ale co s ním, když ho nemáte pro koho žít?)

Kara, Lee, Zak. Kara, Lee, Dee, Sam.

Život je palimpsest. Píšete stále dokola tentýž příběh. Stejní lidé, noví lidé, stejné postavy, nové role. Kara a Lee, Starbuck a Apollo. Další vrstvy, nové city a staré city a všechno se míchá dohromady, všechny ty okamžiky z minulosti se prolínají, až najednou ani jeden z vás neví, kde stojí. Kara a Lee. Starbuck a Apollo. Přátelé. Milenci. Zakova snoubenka a Zakův bratr. Lee Adama miluje Karu Thrace! Deein manžel a Samova žena…

Možná, že když začnou ještě jednou, úplně znova…

(po tváří jí stéká krev, a když ji políbí – později, když všichni ostatní odešli a zůstali jen oni dva, na podlaze ringu, dva vítězové, dva poražení – její rty mají kovovou pachuť.)