Být Dawnie
Pro Mgrace...protože chápu, jak těžké je někdy být mladší sestrou... btw díky za tu básničku. Víš, že já a poezie spolu moc nekamarádíme, zatímco ty jsi prostě rozený básník, že? :) část prvníByl to neskutečně nudný večer…vlastně jako téměř každý v jejím životě. Počkala, až Buffy odejde na hlídku, a pak nenápadně zmizela do svého pokoje. Will a Tara zůstaly v kuchyni s Alexem a Anyou, diskutovali o škole a o práci, a tak Dawn zadoufala, že by na ni pro dnešek mohli zapomenout.
Tiše za sebou zavřela dveře a zatoužila otočit klíčem v zámku. Ale nemohla. Kdyby ji Willow přece jen přišla zkontrolovat, bylo by to příliš podezřelé…
Unaveně se posadila na postel a zavřela oči. Cítila se osaměle. Ten pocit měla celý život…tedy těch pár měsíců, které byly skutečné…ale v posledních dnech byl něčím odlišný. Jakoby ztrácela veškerou naději. Buffy měla problémy s nějakým novým démonem, maminka byla pryč, zbylo po ní jen prázdné místo v jejím srdci…Will s Tarou se chovaly skvěle, ale byly příliš šťastné na to, aby mohly pochopit její trápení. Ani ve škole nic nefungovalo tak, jak mělo. A pak tu byl on…
Dawn se zhluboka nadechla, aby zahnala ten podivný pocit okolo žaludku, který se dostavil při každé myšlence na něj. Pak sáhla pod postel a vytáhla na světlo obyčejnou lepenkovou krabici. Odklopila víko a nahlédla dovnitř. Byla plná nejrůznějších věcí. Pár náramků, balíček žvýkaček, časopis, deníček s obrázkem Snoopyho, knížka hloupých básniček o lásce…nic cenného, nic výjimečného.
Všechny ty věci spojovalo jediné - její bolest.
Bolest, kterou krádež těch věcí alespoň na pár minut utlumila.
Nevěděla, proč to dělá, a vůbec si nebyla jistá, že to někdy pochopí…ani nechtěla. Možná jen potřebovala být něčím výjimečná...lišit se od ostatních stejně jako se od nich lišila Buffy. Být mladší sestrou Přemožitelky nikdy nebylo snadné. Buffy zachraňovala svět a jí připadla role hodné slabé holčičky, o kterou nestála.
Když se s Lisou procházely po obchodech a ona něco ukradla, připadala si jako hrdinka. Ne ta, co zabíjí upíry a chrání nevinné jako Buffy, ale jako někdo, kdo má odvahu dělat zakázané věci. A pak tu byl Lisin obdiv…to překvapení, které se v jejích očích objevilo pokaždé, když z Dawnina batohu vykouklo něco, co právě opustilo bez placení obchod. Líbilo se jí to.
A on…musela být něčím jedinečná, aby si jí všiml. Jeho obyčejné ženy nezajímaly…a už vůbec ne děti. Prozatím miloval Buffy a Dawn nebyla v jeho očích víc než její malá sestřička, která potřebuje chránit. Ale od té noci v Magic shopu se jí vyhýbal, jako by se bál. Jediný způsob, jako ho získat, bylo dokázat mu, že už není dítě…že dokáže být stejně krásná a odvážná jako Buffy.
S tichým povzdychnutím zavřela krabici a vrátila ji zpět do skrýše. Pak vstala z postele, pomalu došla k oknu a opatrně odhrnula záclonu tak, aby si toho nikdo venku nevšiml.
Byl tam. Jako každou noc. Stál na protější straně cesty, opíral se o strom a kouřil cigaretu. Čekal na Buffy…co jiného? Chodilo to tak každý večer. Někdy se dočkal…to se pak chvíli líbali nebo - a to mnohem častěji - se pohádali a jeden z nich uraženě odešel. Většinou to ale skončilo tak, že strávil celou noc postáváním na ulici a domů ho vyhnal teprve blížící se úsvit.
Byla si téměř jistá, že neví o tom, že ho pozoruje…kdyby ano, dal by to přece nějak najevo, ne?
Trávila takhle každou noc…někdy zhasla a pozorovala ho tak dlouho, dokud ji to neunavilo a neusnula…jindy si přitáhla k oknu židli a psala si do deníku příběhy o tom, jak je Dawnie konečně milována.
Smutně se usmála a dotkla se prstem chladného skla. Byl tak blízko, téměř na dosah ruky, ale stejně ho nemohla mít.
"Dawnie?" ozvalo se tiché zaklepání následované zvukem Willowina hlasu. "Jsi v pořádku?"
Dawn rychle vlezla do postele a schovala se pod přikrývku, takže ve chvíli, kdy Will nakoukla do jejího pokoje, vypadala, že se právě probudila.
"Jasně," přikývla. "Jen jsem moc unavená," zívla.
"Bála jsem se, že se něco děje, když jsi tak rychle zmizela," zamumlala Will a posadila se na okraj její postele. "Opravdu jsi v pořádku?" zeptala se a pohladila ji po vlasech.
"Ano, já jen…máme toho teď ve škole moc," zalhala.
"Dobře," usmála se chápavě Willow. "Tak se hezky vyspi…kdybys cokoli potřebovala, díváme se dole na video… Mám ti zhasnout?" zastavila se ve dveřích.
"Děkuju," přikývla Dawn a počkala, dokud Willowiny kroky na schodech neutichly, pak sáhla do šuplíku a vytáhla dva dřevěné kolíky, dárek od Alexe.
Otevřela okno, a když si byla jistá, že ji nikdo neuvidí, vylezla ven. Přišel čas, dokázat všem, že umí být stejně odvážná jako Buffy.
***
Napadlo ho, že ta maličká se nejspíš zbláznila. Jo, v posledních týdnech se chovala podivně, i když po tom všem s Klíčem, smrtí matky a s životem, který se zničehonic proměnil ve snůšku lží, se jí moc nedivil. Taky by nebyl zrovna dvakrát nadšený, kdyby se dozvěděl, že je jen jakousi formou energie a jediný důvod, proč existuje, je odemknout zámek…Ale všeho moc škodí.
Ať dělá o půlnoci na hřbitově cokoli, není to nic vhodného pro psychicky zdravou patnáctiletou holku. Proč si musela vybrat zrovna dnešní noc? Copak teď mohl jen tak odejít a nechat ji tu ve společnosti nejrůznějších potvor, které mají ze všeho na světě nejradši malé holčičky k večeři?
Summersová starší by ho zabila, kdyby zjistila, že tu její sestru nechal samotnou. Jo…jí by pěkně vynadala a jeho jako vždycky pořádně zmlátila. Na to zrovna neměl chuť. Když uslyšel podivné zvuky vycházející z jednoho z hrobů, s tichým povzdychnutím odhodil cigaretu a vytáhl z kapsy kolík.
"Nevybral sis zrovna nejlepší den, hochu," zamračil se na upíra, který se kolem sebe zmateně rozhlížel.
***
Dawn stála opřená o kamenný náhrobek a znuděně si pohazovala kolíkem. A to si myslela, že Buffyiny hlídky jsou kdovíjaká zábava. Jo, svět je plný zla…Tak proč musí mít zlo dovolenou zrovna dneska v noci?
"Nechceš jít konečně do postele?" ozval se Spikův hlas a Dawnie sebou překvapeně trhla.
"Co tu děláš?" zeptala se, když se jí podařilo vzpamatovat.
"Dávám na tebe pozor," pokrčil rameny. "Spíš by mě zajímalo, co tu děláš ty."
"Já? Jsem tu na hlídce," usmála se. "Pomáhám Buffy," zalhala mu. Vůbec ji nenapadlo, že je tu celou dobu. Že zabíjí všechny upíry, kteří se dostanou do její blízkosti…
"Ale Buffy už je dávno doma, zlatíčko… Ať tu děláš cokoli, nezajímá mě to. Nechci se dostat do maléru, a proto právě teď odcházíš."
"To teda ne," zavrtěla hlavou. Spike jí výhružně ukázal směrem k bráně, ale Dawn se jen zářivě usmála a vydala se na opačnou stranu.
"Dawnie…"
"No dobře," povzdychla si a vrátila se zpět.
"Hele, Harry, opravdu seš si jistej, že je Přemožitelka pryč?" ozval se znenadání hlas z míst, kde Dawn ještě před chvílí stála. Spike ji chytil za ruku a zatáhl za nejbližší keř.
"Ani nedýchej," rozkázal jí.
"To se ti říká lehce," zašklebila se, "když sám nemusíš."
"Buď tiše," zamračil se a pevně ji k sobě přitiskl. Dawn se mlčky usmála. Právě teď byla ochotná udělat cokoli pro to, aby tu takhle mohli zůstat co nejdéle. Klidně i nedýchat.
"Nejsem cvok, Lanci," odpověděl mu druhý hlas, "abych páchal sebevraždu a chodil po hřbitově, když tam hlídkuje Přemožitelka. Sledoval jsem jejich dům, vrátila se před víc než hodinou."
"Co tu vlastně děláme?" zeptal se Lance a zastavil před vysokou kamennou hrobkou, kde na ně měli Spike s Dawnie skvělý výhled.
"Plánujeme," povzdychl si otráveně Harry. "Potřebujeme dokonalý plán, aby se nám to povedlo. Ne jako všichni ti hlupáci, co se na ni prostě vrhnou a věří, že budou mít úspěch. Když chceš zabít Přemožitelku, potřebuješ mít naplánovanou každou vteřinu. Chápeš?"
"Oni chtějí zabít…" zamumlala překvapeně Dawnie, ale Spike jí přitiskl ruku na ústa.
"Buď tiše," zašeptal jí do ucha.
"Takže plán," zopakoval Lance. "Zabijeme Přemožitelku a budou z nás boháči."
"Jo," přikývl Harry a pátravě se rozhlédl okolo. Dawn vyděšeně ztuhla. Dala by ruku do ohně za to, že se díval přímo na ni. K jejímu překvapení se ale Harry otočil zpět, jako by se nic nestalo, a rozkázal: "Ty půjdeš tam," ukázal směrem k bráně, "a já na druhou stranu. Chci vědět, jak dlouho trvá obejít celý hřbitov."
"Oni chtějí zabít Buffy…" zamumlala šokovaně Dawn, když jí Spike konečně sundal ruku z úst.
"Jo, to chtějí," přikývl Spike. Jednou rukou jí objímal kolem pasu, druhou měl položenou na jejím stehnu a Dawn zatoužila, aby se ti dva vrátili zpět. "Musíme jim v tom zabránit," rozhodla Dawnie.
"My?" Spike překvapeně vyskočil a ona měla co dělat, aby udržela rovnováhu a neskácela se mu k nohám. "My? Žádné my, holčičko. Já! Já půjdu za nimi, zatímco ty se vrátíš tam, kam děti jako ty v tuhle dobu patří. Do postele!"
"Nejsem dítě a ty nejsi můj otec, abys mi rozkazoval," zaprotestovala Dawn.
"Tvůj otec? To mi rozhodně chybí k dokonalému štěstí…kdybych byl tvůj otec, dávno bych tě přehnul přes koleno a pořádně ti namlátil… Bohužel jsi asi jediná, kdo si tu myslí, že už nejsi dítě. Obávám se, že jestli tvá sestra zjistí, že jsi tu byla se mnou, pak…"
"…tě zabije," zasmála se Dawnie. "Nezjistí, když mi dovolíš dělat na tom případu s tebou."
"Není to případ a…"
"Copak chceš, aby Buffy zuřila?" skočila mu do řeči.
Přemlouvala ho několik minut, než povolil. Buffy byla jeho slabina. Dawn to věděla a obratně toho využila proti němu. Nakonec souhlasil. Dvakrát obešli hřbitov, ale po Lancovi a Harrym se slehla zem. Spike rozhodl, že pátrání odloží na zítřek a doprovodil ji domů.
Byly čtyři ráno, když Dawn zalezla do postele a s úsměvem na rtech usnula.
***
Od chvíle, kdy se vzbudila, nedokázala myslet na nic jiného než na nadcházející večer. Buffy ráno odjela do L.A., ve škole byla jako vždy nuda, a i když jí odpolední nakupování s Lisou trošku zvedlo náladu, nejlepší okamžik dne měl teprve přijít.
V deset vyprovodila Alexe, který ji měl hlídat, s tvrzením, že už není malá holka, aby potřebovala chůvu. Měl rande s Anyou, takže ani moc neprotestoval. O deset minut později vyskakovala z okna na ulici, kde už čekal Spike znuděně kouřící cigaretu.
"Tak kde začneme?" zeptala se vzrušeně Dawnie. Na první pohled bylo jasné, že on její nadšení nesdílí.
"Půjdeme na hřbitov…"
"Super," rozzářila se Dawn.
Většinu cesty Spike nepromluvil. Šel rychle, dlouhými kroky. Snad doufal, že ji unaví a ona se pak bude chtít vrátit domů. Mýlil se. Dawn vedle něj vesele poskakovala a bezúspěšně se ho snažila vtáhnout do konverzace.
"Neměl bys tolik kouřit," vytkla mu, když si zapálil další cigaretu.
"Proč?" ušklíbl se. "Mohl bych umřít na rakovinu plic?"
"Fajn…teď mě chvilku poslouchej," požádal ji, když došli ke hřbitovu. "Ať se děje cokoli, drž se stranou. Na zabíjení upírů jsem tady já, ty se…jen dívej. Z bezpečné vzdálenosti. Rozuměla jsi? Pokud ti nějaké slovo dělalo problém, klidně se zeptej…"
"Bezpečná vzdálenost," přikývla nepřítomně Dawn a netrpělivě nahlížela přes kamennou zídku. Někde tam jsou…upíři…dobrodružství…
Spike si tiše povzdychl. Samozřejmě, že ho neposlouchala. Samozřejmě, že při nejbližší příležitosti udělá nějakou pitomost…
"Jestli se tohle dozví Buffy…" zavrtěl hlavou Spike a pátravě se rozhlédl kolem sebe. Jak dlouho tu budou muset vydržet, aby byla spokojená? Hodinu? Dvě? Kdyby věřil v Boha, začal by se usilovně modlit, aby se všichni upíři doslechli o nepřítomnosti Přemožitelky a šli někam do města požírat mladý hezký holky… Jak ho vlastně vůbec mohlo napadnout brát ji s sebou? Tahle holka…
"No tak, kam jdeš?" okřikl ji Spike, když se všiml, že se až příliš vzdálila.
"Jen jsem se chtěla podívat támhle za ty…" mávla ke skupince stromů, ale Spikův naštvaný pohled ji od toho odradil. "Fajn, tak nic…" pokrčila rameny a vrátila se k němu.
"Hele, Harry, je tu ten odbarvenej upír s tou malou holkou," rozlehl se hřbitovem tak hlasitý křik, že musel probudit všechny mrtvé.
"Kdo je u tebe odbarvenej?" otočil se vztekle Spike a současně vytáhl z kapsy kolík. "Samozřejmě, že to není moje barva, ale trochu respektu bych si zasloužil, ty…ty…" na chviličku se zastavil, aby si pečlivě prohlédl vyzáblého kluka okolo pětadvaceti v otrhaných hadrech. "…žádná urážka mě teď zrovna nenapadá," přiznal, "takže tě radši rovnou zabiju."
Lance se překvapeně rozhlédl a zvažoval, kterým směrem by bylo nejvýhodnější utéct, ale to už ho Spike jedinou ranou poslal k zemi.
"No tak rovnou padat si nemusel," ušklíbl se. "Víš, jak mě dneska bolí záda? Teď se budu muset sehnout, abych tě mohl…"
Tu větu přerušil Dawnin křik. Spike překvapeně vzhlédl. Lance chtěl jeho nepozornosti využít a pokusil se vyskočit na nohy, ale přitom se nešikovně nabodl na kolík v jeho ruce…
"Pusť ji," rozkázal Spike Harrymu, který držel Dawnie nůž pod krkem.
"A co z toho budu mít?" zeptal se upír.
"Řekl bych, že nic…stejně tě zabiju."
"Tohle zvládnu," usmála se Dawn a dupla upírovi na nohu. Na pár vteřin ji pustil, ale při pokusu o útěk zakopl a strhl sebou k zemi i Dawnie.
Spike si otráveně povzdychl. Tohle už nebylo dobrodružné…spíš směšné.
"Mohl bys laskavě vstát," vyzval upíra, chytil ho za límec bundy a pomohl mu. "Těšilo mě, Harry," ušklíbl se a probodl mu srdce kolíkem. Když se upír proměnil v hromádku prachu, starostlivě se otočil k Dawn.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a podal jí ruku. Pátravě si ji prohlédl a… "Panebože," zamumlal vyděšeně. "Bolí to moc?"
"Bolí?" pohlédla na něj tázavě Dawn. Teprve potom si všimla díry ve svetru, jejíž okolí se rychle zbarvovalo rudou krví. "Ne, vůbec to nebolí," zamumlala, ale pak se jí zatmělo před očima a svezla se překvapenému Spikovi k nohám.
***
Až se tohle dozví její sestra, zabije ho. O tom nepochyboval. Bude to dlouhé a bolestivé. Jak ho vůbec mohlo napadnout brát ji s sebou? Holka chtěla zažít trošku dobrodružství a on jí na to skočil. A teď? Jestli mu tu umře, bude to všechno na něm…
"No tak, kotě, prober se," zamumlal poněkolikáté k Dawnie ve svém náručí a rozrazil nohou dveře do hrobky. Ta rána Dawn probudila. Překvapeně zamrkala.
"Co se stalo?" zeptala se nechápavě Spika, který se zastavil uprostřed místnosti.
"Ten upír tě bodl nožem," připomněl jí.
"Aha," přikývla. Naposled si pamatovala, jak jí přikázal, aby se vrátila, pak tam přišli ti dva a… ať se pak stalo cokoli, asi to byl důvod, proč jí teď zvonilo v uších…a proč ji Spike držel v náručí tak opatrně, jako by byla porcelánová panenka.
"Posadím tě sem," rozhodl se nakonec a jemně ji položil na postel. Teprve teď si všimla té spousty krve.
"Proč to nebolí?" pohlédla na něj tázavě.
"Asi jsi v šoku," pokrčil rameny Spike a začal hledat nějaké obvazy a dezinfekci.
"Mám jen tohle," zamumlal o chvíli později a zamával jí před očima napůl prázdnou lahví skotské.
"To bude stačit," odpověděla Dawnie, vzala mu láhev z ruky a pořádně si lokla.
"Hele, malá, to není nic k pití," zastavil ji rychle Spike. "Teď zvedni ruce," rozkázal jí.
"Proč?" otevřela překvapeně ústa. Neměla náladu na nějaké upíří hry…
"Abych ti mohl sundat svetr a podívat se na tu ránu."
"No…jo…" zamumlala a poslechla ho. Opatrně jí přetáhl svetr přes hlavu. Růžové tričko s hlubokým výstřihem, které odpoledne šlohla v obchoďáku pro případ, že by se se Spikem ocitli o samotě, teď hyzdila velká rudá skvrna.
Při pohledu na vlastní krev se Dawnie zatočila hlava, a tak pro jistotu pevně zavřela oči. Spike nadzvedl okraj jejího trička a prohlížel si ránu… Překvapilo ji, jak jemné jeho ruce dokážou být.
"Není to moc hluboké," zamumlal. "Možná ti to nebudu muset ani šít…"
"Šít?" Dawnie zaplavila vlna strachu. Překvapeně otevřela oči a pokusila se vstát, ale zbránila jí v tom prudká bolest v ráně. "Žádné šití," zavrtěla hlavou.
"No dobře, ale seď v klidu, ať ti to můžu ošetřit," povzdychl si Spike.
Dawn váhavě přikývla a zklidnila se.
"Proč jsi to vlastně udělala?" zeptal se, aby odvedl pozornost.
"Co?"
"Proč ses pustila do té rvačky, když jsem ti jasně říkal, aby ses držela dál? Mohla si umřít…"
"To bys nedovolil," usmála se.
"Na co si tu k čertu hraješ, Dawn? Měla bys sedět doma a koukat na pohádky. Místo toho běháš po hřbitově a hraješ si na hrdinku. Tohle není normální…" "Nejsem normální," připomněla mu. "Copak ona může a já ne?" zamračila se.
"Takže je to kvůli Buffy?" pochopil Spike a začal jí čistit ránu. "Chceš si hrát na svou sestru?"
"Jo," přikývla Dawn a snažila se zapomenout na tu děsivou bolest.
"Proč?"
"Protože je to jednodušší," pokrčila rameny.
"Být Přemožitelkou je jednodušší?" překvapeně se zamračil. "Jednodušší než co?"
"Jednodušší než být mystickým klíčem určeným k otevírání brány mezi dimenzemi…bla bla bla…"
"A co třeba zkusit být Dawnie?" navrhl.
"Nějak si nejsem jistá, co to znamená být Dawnie. Dawnie je výmysl, který vám všem strčili do hlavy, aby se vyhnuli vašim otázkám. Jak mám být něčím, co neexistuje?"
"Ale ty existuješ…"
"Poslední rok," zašklebila se. "Všechno, co si pamatuju z doby před tím, je lež. Ani si nejsem jistá, co není…Pokaždé když řeknu ‚Buffy, vzpomínáš si, jak jsme…', napadne mě, že…"
"To stačilo," zastavil ji Spike. "Jestli máš v úmyslu strávit zbytek života blábolama o tom, co je skutečné a co ne, pak mě z toho laskavě vynech. Vím, že to pro tebe nebylo lehké...nedivím se ti, protože taková pecka by dostala každého…ale není to důvod dělat hlouposti. Určitě se na tom dá najít i něco pozitivního," pokrčil rameny a na chvíli se zamyslel.
"Konečně máš poslání!"
"Otevřít zámek? Poslání bankovních lupičů…"
"Končím s tebou," zavrtěl hlavou, dokončil obvazování rány a opatrně jí stáhl tričko dolů. "Hezky poděkuj a…"
Dawn došlo, že se ji chystá poslat domů, a tak se rozhodla využít situace. Přisunula se o kousek k němu a krátce ho políbila. Byla to děsivá pusa, ale přece nemohl čekat nic extra od holky, jejíž zkušenosti se omezovaly na platonické zbožňování Alexe a jedno nepříliš vydařené rande se spolužákem?
Čekala sarkastickou poznámku. Něco o dítěti a hodně starém upírovi. Jenže Spike na ni místo toho zůstal zírat s otevřenými ústy.
"Měl bych tě vzít domů," zamumlal o minutu později, když si to konečně všechno srovnal v hlavě. Došel k závěru, že si to asi špatně vyložil. Prostě mu takhle….poděkovala. Byl to projev vděčnosti…sice o něco vášnivější, než je běžné, ale pořád ještě pouze přátelský.
"Domů?" pohlédla na něj zklamaně Dawn. "A co když zase omdlím? Buffy je v L.A.," připomněla mu skutečnost, která ho v posledních hodinách doháněla k šílenství. Konečně se zbavila toho otrapy Rileyho a vypadalo to, že…A ona se zničehonic rozhodne pro návrat do minulosti a jede za tím…
"Will s Tarou jsou na nějaké magické výpravě, ze které se nevrátí dřív než po svítání a…" pokračovala Dawn.
"Fajn, můžeš tu zůstat," zamumlal a dal si záležet, aby to znělo pořádně otráveně. "Buffy je zachráněná, upíři jsou mrtví, takže hned zítra ráno se vrátíš k roli hodné holky, ano?"
Místo odpovědi si položila hlavu na polštář a zavřela oči. Byla unavená, tak unavená, že už neměla sílu zastavit přicházející spánek.
Spike ji pečlivě přikryl starou dekou a chystal se vyjít ven zakouřit si, když ho zastavil Dawnin hlas:
"Říkali, že za to dostanou zaplaceno, takže bychom zítra měli zjistit, pro koho pracovali," zívla.
část druhá
Spike ji vzbudil až krátce před svítáním, takže domů musela jít sama. Naštěstí Will a Tara se ještě nevrátily a Alex spokojeně pochrupoval v obýváku na gauči. Nejspíš přišel někdy v noci, aby pak ráno mohl předstírat, že se od ní nehnul ani na krok.
Dawnie se po špičkách proplížila do pokoje. Zalezla do postele a s úsměvem usnula.
***
Bylo skoro deset, když znova otevřela oči. Rozkošnicky se protáhla a chvíli zasněně pozorovala paprsky slunce, které se odrážely od stropu jejího pokoje.
Dnešek vypadal slibně. Buffy byla pryč, takže nebylo na koho se mračit. Byla sobota, tudíž žádná otravná škola. Willow s Tarou měly v plánu nákupy a…dotkla se obvazu na břiše a usmála se.
A ona a Spike půjdou dnes večer na další hlídku.
Její snění přerušily hlasité rány z Willowina pokoje. Nepříliš ochotně vstala a šla se podívat, co se děje. Hned na chodbě vrazila do Alexe.
"Brý ráno," zamračil se na Dawn a nakoukl k Will.
"Konečně jsi vzhůru," povzdychla si Willow, když se Alex odvážil vstoupit do místnosti, a snažila se do kufru přidat další várku knih.
"Něco se stalo?" zeptal se opatrně.
"Jo, Buffy je v L.A., takže maléry na sebe nenechají dlouho čekat," ušklíbla se, a když jí došlo, že všechny knihy do kufru nedostane, začala je znova přebírat.
"Angelus," odhadl Alex a z jeho hlasu bylo slyšet až příliš velké nadšení. Jakoby další věta, kterou řekne, měla být: "Však já vám to říkal."
Willow jen mlčky přikývla.
"Já a Tara za pár minut odjíždíme, potřebuju, abys pohlídal Dawnie…"
"Pohlídal?" zopakoval vyděšeně. "Byl jsem tu celou noc a navíc…Posloucháš mě někdy, Willow? Víkend. Já a Anya. Romantický výlet do San Francisca. Procházka po městě, večeře u svíček…"
"Záchrana světa je snad důležitější, ne?" zastavila ho Willow a začala se přehrabovat ve skříni s oblečením.
"Ne, není. Ne tentokrát. Víš, kolik mě ten výlet stál? Ne, Will…ať ji hlídá Giles," navrhl Alex.
"Nemůže, má plné ruce s tím běhajícím démonem…"
"Pohlídám se sama," snažila se jejich rozhovor přerušit Dawnie, ale ani jeden z nich jí nevěnoval sebemenší pozornost.
"A? Dawn mu může pomoct," pokrčil rameny Alex.
"Až se to dozví Buffy, zabije nás," zavrtěla hlavou Willow a na chvíli se zastavila. "Musíš tady zůstat a postarat se o ni."
"Ne a ne a ne," Alex už skoro křičel. "Buffy si odjede na výlet, udělá ze svého upířího přítele vraždící potvoru a chudák Alex to musí odnést? Ne! Ať ji pohlídá…třeba Spike," navrhl.
"Spike?" zopakovala vyděšeně Willow. Ale na Dawnině tváři vyvolal tenhle nápad úsměv.
"Jo, Spike. Vždyť Buffy a on jsou teď…ehm…spojenci. Nebude to pro něj problém." "Alexi, Spike neuhlídá ani plyšáka!"
"Můžete mě nechat samotnou. Už jsem dospělá!" zaječela Dawn tak hlasitě, že se k ní konečně oba dva otočili. "Je mi patnáct, jsem dost velká na to, abych se dva dny dokázala hlídat sama," dodala o něco tišeji.
Chvíli ji překvapeně pozorovali a pak Willow rozhodla:
"Jo, Spike bude super."
***
A jak celý tenhle rozhovor dopadl? Willow a Alex se sice shodli na Spikovi, ale nějak nedořešili, kdo mu tuhle příjemnou novinku sdělí.
Se slovy: "Řekni to Spikovi, nemám čas" snesla Willow kufry do přízemí, kde už na ni čekala Tara.
"Za pět minut mám vyzvednout Anyu, je to na tobě, Will," zamumlal Alex, nastartoval auto a odjel.
A jelikož ani jeden z nich neposlouchal toho druhého, dopadlo to tak, že v deset večer seděla Dawn v prázdném domě a znuděně přepínala mezi televizními kanály.
Po hodině s hlasitým povzdychnutím odložila ovladač a odhodlala se k razantnímu rozhodnutí. Půjde ven! Proč by se ostatní měli bavit, zatímco ona musí sedět doma? Když nepřišel Spike, bude si muset najít zábavu sama.
Chvíli se toulala po ulicích, ale Sunnydale bylo na sobotní večer až nezvykle prázdné. Do Bronzu se jí nechtělo - určitě byl plný šťastných, zamilovaných středoškoláků, na které neměla náladu. Znuděně zašla do samoobsluhy. Procházení mezi regály by jí mohlo zvednout náladu, ne?
Hodila do košíku pár balíčku chipsů a plechovku Coly. Další půlhodinu strávila u stojanu s rtěnkami. Když jí mladý prodavač na pár vteřin přestal věnovat pozornost, jednu z nich strčila do kapsy. Prolistovala všechny časopisy a pak se zastavila u stojanu s parukami…
Zrovna si zkoušela jednu krásně zrzavou, když ji vyděsil jeho hlas:
"Co tu děláš?"
Překvapeně sebou trhla. Otočila se a pohlédla do jeho rozzlobené tváře. "Nakupuju," usmála se tak nevinně, že kdyby ji neznal, musel by jí uvěřit.
"Nakupuješ?" ušklíbl se a chtěl jí sebrat paruku.
"Au, nešahej mi na vlasy," ohradila se rozzlobeně a plácla ho po ruce. Strčila mu pod nos košík.
"Vidíš? Koupila jsem si něco k televizi, teď to zaplatím a vrátím se domů ke své zábavě."
"Summersová," zavrčel vztekle. Už ho začínala vytáčet stejně jako její sestra. "To půjdeš takhle?" zeptal se a mávl směrem k jejím vlasům.
"Jak?" usmála se a překvapeně zamrkala. Líbilo se jí hrát si s ním. Byl tak kouzelně zmatený..tohle asi nečekal, když se večer probouzel.
"Kde máš Willow? Alexe? Někoho, kdo tě dneska hlídá?"
"Oni ti to zapomněli říct? Dneska mě hlídáš ty," oznámila mu.
"Já?!"
Dawn se chystala odejít, ale Spike ji pevně chytil za paži a zastavil.
"Kde je Willow?" začal výslech.
"Odjela do L.A."
"Za Angelem?"
"…usem…" zabroukala Dawnie jako nějakou písničku.
"Angelusem?" zopakoval nevěřícně Spike.
"Však znáš Buffy. Je to dokonalá Přemožitelka. Zmákne každého upíra s výjimkou jednoho, který vždycky zmákne ji…"
"Chceš mi říct, že…"
"Jo, přesně tak," zazubila se a vytrhla paži z jeho sevření.
"Prosím, teď mě nech. Zaplatím ty věci a budu se zbytek noci bavit televizními pořady pro dospělé," řekla a odkráčela k pokladně.
Spike ji jen nevěřícně pozoroval. Vážně si myslela, že jí to projde? Suverénně nakráčela k pultu s tou šílenou parukou na hlavě a...vždyť ten kluk za pultem nebyl slepý!
Spike s hlasitým povzdychnutím vytáhl z kapsy bankovku a zamával s ní na prodavače, aniž by si toho Dawnie všimla.
Kluk s chápavým úsměvem přikývl a nechal ji odejít.
Když ji Spike dohonil na cestě, na jejím obličeji zářil široký úsměv.
"On si toho vážně nevšiml!" zaradovala se. "Musel být slepý, když to neviděl…"
"Jo, to teda musel," přikývl Spike bezmocně. "Kam vlastně jdeš?"
"Tam, kam ty," pokrčila rameny. "Jsi dneska moje chůva, takže…"
"To teda ne!" zavrtěl hlavou.
"To teda jo," usmála se Dawn.
"Odvedu tě domů a zamknu v pokoji. Nemám čas na hlídání dětí, mám poslání."
"Jdeš hledat šéfa těch dvou, že?" uhádla Dawn. "Prosím, prosím, nech mě jít taky…"
"Ne," zavrtěl hlavou. "Včera sis užila dost."
"Prosím, prosím, prosím, prosím…" opakovala stále dokola.
"Ne…"
"Prosím…budu hodná a úplně vzorná. Nebudu se do ničeho plést. Ani si mě nevšimneš."
"To tak," ušklíbl se a vytáhl z kapsy krabičku cigaret.
"Když mě zavřeš v mém pokoji, budu hodně naštvaná. Vylezu z okna a něco moc ošklivého provedu. A řeknu Buffy, jak moc jsi nespolehlivý a…"
"Možná tě přivážu k židli a dám ti takovou ránu, že ztratíš paměť a…řeknu Buffy, že její malá sestřička je kleptomanka," usmál se vítězoslavně. Tohle nemohla přetrumfnout.
"Jako bys ty byl svatý. Myslíš, že nevím, kdo ukradl z obýváku tu Buffyinu fotku."
"Já ne…"
"Takže ji ukradl někdo jiný a schoval si ji k tobě pod polštář?" zeptala se.
"Nemáš na výběr…"
"Mám," zavrtěl hlavou.
"No tak, Spiku," vzlykla a nasadila prosebný výraz.
Zapálil si cigaretu a dlouze si povzdychl.
"Jeden malér a zamknu tě do sklepa…" povolil nakonec.
***
"Ahoj, Larry," usmál se Spike a opřel se o barový pult. Dawnie, pořád s tou hroznou parukou na hlavě, vyskočila na stoličku vedle něj.
"Á Spike, už dlouho jsem tě tu neviděl," usmál se barman.
"To víš, práce…" pokrčil rameny a na ex vypil skleničku, kterou před něj Larry postavil.
"Říká se, že jsi přešel na druhou stranu a zabíjíš teď démony."
"Já? Snad bys tomu nevěřil? Zdá se, že mi někdo chce zničit pověst… Dám si ještě jednu," posunul k němu prázdnou sklenici.
"A tvoje holka?" zeptal se Larry a kývl bradou směrem k Dawn.
"Pivo," usmála se.
"Colu," opravil ji Spike.
"Ale…" zaprotestovala naštvaně.
"Žádné ale. Říkala jsi žádný maléry a…sundej si tu strašnou věc z hlavy," rozkázal jí.
"Nemůžu, jsem tu v přestrojení…" Už poněkolikáté za poslední hodinu dostal chuť jí jednu vrazit. I tentokrát se ovládl. Ta holka přece nemohla za to, jak strašná je, ne? Největší roli hraje výchova a ona se jen inspirovala starší sestrou…
"Potřebuju informace, Larry," Spike se otočil zpět k barmanovi.
"To každý…"
"Neobjevil se tu v poslední době někdo, kdo by se chlubil tím, že našel způsob, jak zlikvidovat Přemožitelku…no, však víš…"
Larry si zamyšleně povzdychl a rozhlédl se po svém baru.
"Kdybys hledal někoho, kdo chce Přemožitelce koupit kytku k narozeninám, bylo by to snadnější," upozornil ho a současně ukázal na postaršího chlápka oblečeného v kdysi béžovém, teď ale neskutečně špinavém kabátu. "Má takové podivné jméno…říká o sobě, že je démon pomsty, ale pár už jsem jich potkal, a tak bych mu moc nevěřil. Říkal, že zná nějakého čaroděje, který Přemožitelku přenese do jiné dimenze, kde…ani si to nepamatuju, byly to strašný kecy..."
"Někdo další?" přerušila ho Dawnie, která stejně jako Spike pochopila, že tohle není ten, koho hledají.
"Takoví ti běžní…upíři, sem tam nějaký ne moc významný démon…všichni tu sní o tom, že zabijou Přemožitelku. Třeba teď nedávno tu byl jeden," mávl směrem ke stolu, kde dnes posedávala partička zelených démonů. "Měl ještě dva parťáky, předevčírem tady nadšeně vykřikovali, jak bude Přemožitelka do týdne mrtvá…a včera už přišel sám…"
"Nepamatuješ si jméno? Nebo jak vypadal? Cokoli…"v "Nezajímá tě ta holka nějak moc? Abych nakonec nezačal věřit tomu, co se říká…že ty a ona…" Spikův výhružný pohled ho zastavil a vrátil k původní otázce. "Perry…Berry…bylo to takové jméno…ehm… Počkej, vlastně mi tu něco nechali," vzpomněl si. Sehnul se pod pult a vytáhl odtamtud nějaký plakát.
"Merry," zamumlal zamyšleně. "Jo, přesně tak…Tohle by vám mohlo pomoct, jestli je hledáte," řekl a otočil plakát tak, aby na něj Spike i Dawnie viděli.
"Jé…" rozesmála se Dawn. "Můžu si ho vzít?" mrkla na Larryho. "Pověsila bych si ho v pokoji nad postel a každý večer před spaním bych si představovala, jak…"
"To stačí," zastavil ji Spike a zamyšleně zkoumal plakát, na kterém byly obrázky tří upírů - dva z nich byli jejich přátelé ze hřbitova, nepříliš povedená karikatura Buffy, ze které na všechny strany trčely šípy, a krvavý nápis TO MY JSME ZABILI PŘEMOŽITELKU.
"Dopij tu kolu," rozkázal Dawn a nespouštěl zrak z toho plakátu. "Bude lepší, když na něj počkáme venku," zamumlal a vytrhl Larrymu papír z ruky. "A tohle se zabavuje…"
***
"Je tu nuda," postěžovala si Dawnie opřená o popelnici a otráveně si namotávala na prst pramínek svých nových vlasů.
"Co si čekala?" zeptal se Spike a neochotně musel přiznat, že ani jeho to nebaví.
"Je to vždycky takový?" zeptala se.
"Co?"
"Hlídkování…schovávání se mezi odpadky a nekonečné čekání…"
"A co si čekala? Že budeme dvě hodiny non-stop zabíjet jednoho upíra za druhým? Kdyby to tvoje sestra takhle dělala každý večer, tenhle svět by byl ráj. Je to o čekání, Dawn. Hodně dlouhém a hodně nudném… Čekáš, přijde upír, zabiješ ho a pak zase chodíš a čekáš…někdy třeba hodiny…"
Proč ho to napadlo až dneska? Vždyť s Buffy chodil na hlídky už nějaký ten měsíc a nikdy ne se nenudil. Ne, Buffy umí zpříjemnit nudnou noc.
"…Giles…"
Dawnie něco říkala, ale Spike z toho zachytil jen poslední slovo, protože jemu se hlavou honily důležitější myšlenky…
"Cože?" zamračil se.
"Že mluvíš jako Giles," zopakovala mu. "Chci jít domů…"
"Fajn," přikývl. "Půjdeme k vám, sbalíš si nějaké věci a budeš spát u mě. Váš dům není zrovna nejvhodnější pro upíra a nebudu riskovat, že mi někam zdrhneš, zatímco budu trčet ve sklepě…"
***
Vzbudila se ve tři odpoledne…
Začínala si přidat jako upír. Po nocích se toulala městem a dny prospala. Spike seděl u televize, sledoval nějaký přihlouplý seriál, a až do chvíle, kdy se pokusila nenápadně zmizet z hrobky, jí nevěnoval žádnou pozornost.
"Seď a piš si třeba domácí úkoly," rozkázal jí a hned se vrátil zpátky k obrazovce.
Otráveně ho poslechla a chvíli počítala nějaké příklady do matiky. Když jí to přestalo bavit, začala se procházet po hrobce. Zkoumala nejrůznější předměty, které se tam povalovaly, a přemýšlela, k čemu má Spike takové věci jako příbor, slunečník…nebo váza… Už ho živě viděla, jak někde trhá kytky! Ta myšlenka ji rozesmála a jen tak ze zvědavosti strčila do vázy ruku. Něco v ní bylo!
Pátravě pohlédla na Spika. Zdálo se, že věnuje veškerou svou pozornost dění na obrazovce, a tak neodolala a vytáhla z vázy starou odřenou knížku.
Vrátila se zpátky k posteli, pohodlně se usadila a otevřela ji na první stránce.
Sonety Buffy.
Překvapeně vyprskla smíchy.
"Děje se něco?" otočil se k ní Spike.
"Ne, jen matika," zavrtěla hlavou Dawn a snažila se neudusit smíchy.
Počkala, až se Spike vrátí zpátky ke své zábavě, a nedočkavě otočila na další stranu.
Když v květ propukla jsi / já žil desítky let/ Když poprvé kolík zapíchla jsi / mně patřil svět
Teprve když jsi mou tvář krví zbarvila / já pochopil, co je dokonalost / a pak jsi mě svou láskou málem zabila / a já už nemohl říct dost
Z poháru krve opojen / jak tvé oči z hvězdného nebe / ano, takový jsem býval
Teď nechci znát nic než tebe / královnu svých snů i nočních můr / můj lék na vliv těch nemrtvých stvůr
Věděla, že je cvok, ale nikdy by ji nenapadlo, jak velký. Spike psal básničky! Spike psal básničky o Buffy, o jejích "očích barvy zelené pastelky…", o zabodnutých kolících a nechutnostech, které chtěl s její sestrou provádět.
Hrál si na zlého upíra, ale ve skutečnosti jí občas připadal spíš jako malý kluk. Proto si ho tak oblíbila. Chápal ji. Rozuměl její bolesti, a i když se přitom tvářil otráveně, s nadšením se přidal ke každému jejímu nápadu.
Měl jen jedinou chybu…miloval Buffy.
S tichým pochechtáváním obracela stránky a odhalovala jedno tajemství Spikovy romantické duše za druhým. Možná to bylo praštěné, ale zároveň neuvěřitelné sladké.
A taky snadno zneužitelné, až bude něco potřebovat..
Když dočetla nakonec, tiše ji zaklapla a vrátila zpátky do vázy…
***
"Děláš to schválně, že?" obvinila Dawn Spika, když ji zatáhl na stejné místo jako předchozí noc. "Protože víš, jak moc to tady mezi popelnicemi nesnáším, a proto ses rozhodl, že tu strávíme další večer…"
"Hele, jestli nechceš, nemusíš," pokrčil rameny a vrazil jí do ruky kolík.
"Nedělám to schválně. Je to dokonalé místo. Nikdo nás tu nevidí a přitom máme dokonalý výhled," řekl a mávnul směrem ke vchodu do baru. "Normálně bych to udělal po svém, ale dokud tě mám na krku, nebudu nic riskovat."
"Chudáčku," usmála se soucitně. "Hele, nejsem dítě, dokážu se o sebe postarat. Nezapomeň, že jsem sestra Přemožitelky, vím, jak se zabíjejí upíři," informovala ho a jemně ho kolíkem bodala do míst, kde tušila jeho srdce. "Stačí trošku přitlačit a…"
"Pst…" zastavil ji. "Myslím, že něco slyším…"
Dawn na nic nečekala. Vyskočila z úkrytu a napřáhla ruku s kolíkem a…Tom Armstrong! Málem zabila Toma Armstronga.
"Dawn Summersová?" usmál se na ni zářivým úsměvem hvězdy středoškolského fotbalového týmu.
"On zná mé jméno," zamumlala zmateně ke Spikovi, který se mezitím stihl vyhrabat z popelnic, které na něj Dawnie při svém útoku shodila.
"Co si zač?" zamračil se Spika a prohlížel si kluka, na kterém mohla Dawn nechat oči.
"Tom," zašeptala omámeně. Ty vlasy…Bože, žádný kluk na světě neměl tak dokonalé vlasy! A když se usmál - jako třeba teď - žádná holka mu nemohla odolat.
Všechny za ním běhaly a on…si pamatoval její jméno.
"Dawnie," usmál se Tom. "Nečekal bych, že tu potkám zrovna tebe s…" tázavě pohlédl na Spika.
"Se strýčkem," usmála se Dawnie.
Spike chtěl něco říct, ale v tu chvíli kolem nich s děsivým křikem proběhl víc jak dva metry vysoký zarostlý chlap. Dawn zrovna přemýšlela, kde už ho viděla, když se zpoza rohu vynořil Giles.
"Co se děje?" zeptala se překvapeně Dawn.
"Dé…mon…" pokusil se odpovědět, zatímco se snažil popadnout dech. Pak si všiml Toma a vyděšeně se opravil: "…demon…strace… Taky si myslíte, že lidé ve školství by měli dostávat vyšší platy?"
"Kam?" otočil se ke Spikovi. Dawn byla rychlejší a mávl směrem, kam před chvílí utíkal ten chlápek.
"Díky," přikývl a rozběhl se za ním.
"To bylo…ehm…nebyl to knihovník z bývalé školy?" zamumlal překvapeně Tom.
Než mu stihl někdo odpovědět, přiřítila se k nim další osoba. Proběhla okolo, ale pak se zastavila a vrátila se zpět.
"Spiku?"
"Buffy? Ty už nejsi v L.A.?" zeptala se vyděšeně Dawn.
"Vrátili jsme se před pár hodinami," pokrčila rameny a pak si uvědomila, že něco je špatně. "Co tu děláš? Máš být u Alexe!"
"Alex odjel s Anyou… Will ti to neřekla? Hlídal mě Spike," oznámila jí s úsměvem.
"Spike?" zamračila se Buffy ještě víc. "Spike? Hlídal?" pátravě si ji prohlížela. "Kterým kanálem jsi ji protáhl?" otočila se k němu.
"Neměla bys běžet za tím…" pokusil se změnit téma.
"Ne, oni běhají pořád dokola…za chvilku jsou zase tady. Doufám, že byla slušná…" Buffy ho nenechala vyklouznout.
Spike se nadechl k odpovědi, ale zastavilo ho Dawnino tiché prozpěvování.
"…Teď nechci znát nic než tebe, královnu svých snů i nočních můr, můj lék na vliv…"
"Co to zase plácáš?" otočila se k ní rozzlobeně Buffy, takže přehlédla Spikův vyděšený výraz. Ať se v L.A. stalo cokoli, muselo to rozhodně stát za to, když se Buffy dokázala takhle vytočit.
"Tak odpovíš mi?"
"Úplný vzor slušnosti," pokrčil rameny Spike. Chtěl něco dodat, ale přerušilo ho znova to strašné ječení.
"Vrať se domů," rozkázala Buffy Dawn a rozběhla se pomoct Gilesovi.
"Jdu s tebou, Summersová…nedokážu odolat. Vzrušuješ mě, když běháš," zasmál se a vydal se za ní. "Jo a…Done," otočil se na vteřinku zpět k Tomovi a Dawnie. "Buď gentleman a doprovoď dámu domů," mrknul na něj a rozběhl se za Buffy.
"Tome…" opravila ho Dawn tiše.
"Promiň," usmála se nervózně. "Uvěříš mi, když řeknu, že jsem normální…"
Přikývl.
"Taky mám starší sestru," pokrčil rameny. "Není ti zima?" zeptal se, když si všiml, že se třese, a hned si sundával bundu…
***
Se zasněným úsměvem vytáhla zpod postele krabici a přidala do ní černou koženou peněženku. Až ji bude zítra Tom hledat, může říct, že mu vypadla před domem a chtít nálezné…možná pozvání na kafe…nebo kino?
Spike měl pravdu. Být Dawnie nemusí být špatné.
Dawn Summersová, přítelkyně Toma Armstronga…to znělo víc než lákavě.
Konec