Když odejdeš



Krátce před úsvitem začalo sněžit. Rory probděla celou noc, takže jí ten vzácný okamžik, kdy se tuto zimu poprvé začaly z nebes snášet bělostné vločky, neutekl. Nikdy tu nedokázala usnout. V tomhle bytě…spíš skladišti, které bylo tím největším přepychem, které si Jess za svůj plat mohl dovolit, se nikdy necítila dobře. Vždycky počkala, až usne, a pak se mu stulila v náručí a pozorovala tichý svět za špinavými tabulkami velkého okna.
Blížily se Vánoce, prázdniny, doba, kterou zase stráví doma. Už tam nejezdila tak často. Od chvíle, kdy se Jess přestěhoval sem, aby jí byl nablízku, do Stars Hollow jezdila jen jednou, dvakrát za měsíc. Chyběla jí máma, chyběla jí Lane a všechny ty známé tváře…chyběl jí Dean…ale po tom, co se vrátila k Jessovi, se v Stars Hollow cítila podivně. Jako by tam už nepatřila.
V místnosti se začalo rychle ochlazovat. Přitáhla si přikrývku až ke krku a ještě těsněji se přitiskla k Jessově hřejícímu tělu. Slyšela, jak tiše oddychuje, a ten zvuk ji uklidňoval. Když spal, bylo vše jednodušší…možná právě proto tyhle okamžiky milovala ze všech nejvíc. Když spal, nebyl to ten drsný kluk, který za každou cenu musí dosáhnout svého. Byl tolik bezbranný, tmavé vlnité vlasy mu spadaly do čela a na tváři měl takový spokojený výraz…jako by ve snu prožíval něco krásného…
V tu chvíli si uvědomila pravdu. Přišla zčistajasna, bez varování, a o to byla bolestivější. Nemohli takhle žít. Ne, i když ho milovala, tohle nebyl život, který si vysnila. Cítila, že ho ničí. Tomu být s ní podřídil celý svůj život. Přestěhoval se sem, našel si mizerně placenou práci a několikrát týdně dělal přesčas, aby si mohl dovolit elektřinu a jídlo. To všechno jen kvůli ní… Nemohla ho takhle trápit, ne…Jess byl skvělý kluk, chytrý, zasloužil si lepší budoucnost…
"Dobré ráno," zašeptal a jemně ji políbil na krk. Po tváři jí začaly téct slzy a najednou je nedokázala zastavit. Nechtěla. "Jsi vzhůru dlouho?"
"Ne, jen pár minut," zalhala a odtáhla se z dosahu jeho zvědavých rukou.
"Co se děje?" zeptal se Jess překvapeně, chytil ji za rameno a otočil k sobě.
Když si všiml, že pláče, nechápavě se zamračil. Nikdy ženám nerozuměl…a měl pocit, že Rory neporozumí nikdy.
"Nic…" zavrtěla hlavou. "Jen jsem koukala ven z okna a viděla, jak sněží…to je letos poprvé. Víš, vždycky jsem v tuhle dobu bývala s mámou. Prošly jsme se po městě, daly si kávu u Luka a užívaly si Vánoc… A teď… Neviděla jsem ji víc než měsíc, chybí mi. Bývaly jsme si tolik blízké, teď si napíšem dva maily za týden a občas si zavoláme… Pokud tohle znamená být dospělá, pak nechci dospět…"
"Můžeme tam zajet o Vánocích," navrhl a něžně ji pohladil po tváři.
Rory v první chvíli nechápala obsah té věty, ale pak jí to došlo. On čekal, že tu zůstane s ním, že se na Vánoce nevrátí do Stars Hollow…
"Jessi, já…" v tu chvíli ji napadlo, že by to měla ukončit. Bude to bolet, oba budou trpět, ale přejde to. Pokaždé ta bolest zmizela a pak budou moci znova žít. Bez trápení, bez těchto obětí. Vždyť celý jejich vztah je teď jen o tom, kdo se vzdá více milovaných věcí. Takhle to nešlo.
"Jessi, já…" zopakovala. Ne, nedokázala to. Možná by bylo lepší udělat to, co tenkrát on. Prostě jen odejít.
Zvedla se z postele a začala po zemi sbírat kousky svého oblečení. Jess ji nechápavě pozoroval.
"Udělal jsem něco špatně? Řekl jsem něco?"
"Ne, to není tebou," zavrtěla hlavou a oblékla si tričko. "Já už takhle nemůžu, Jessi. Myslím, že bychom to měli skončit. Podívej se na sebe! Ničíš se, pracuješ dvanáct hodin denně, abys vydělal pár dolarů…a všechno kvůli mně. Jednou toho budeš litovat, Jessi. Mohl bys jít na vysokou, jsi chytrý, chytřejší než většina kluků, které znám. Ale neuděláš to, protože by to znamenalo vrátit se do Stars Hollow.
Obětuješ všechno kvůli mně, protože si myslíš, že je to správně. Možná teď, Jessi. Ale jednoho dne si uvědomíš, že sis kvůli mně zničil život. A u toho bych nechtěla být," vzlykla a rukávem si setřela z tváře slzy. "Proto teď půjdu…"
Jess vyskočil z postele a pokusil se ji zastavit. Couvla před ním, nechtěla, aby se jí dotkl, protože pak by všechno bylo ještě těžší. Jeho blízkost ji znervózňovala, vždycky tak na ni působil. Jeho tělo, jeho hlas, jeho ruce, rty… tiše se okřikla a sebrala ze země tašku se svými věcmi.
"Takže co? Potřebuju to pochopit, Lorelai," tentokrát už zvýšil hlas. A použil to jméno. Lorelai. Nikdo jí tak neříkal a zakázala to i jemu. Přesto to někdy…v některých situacích…udělal. Lorelai Gilmorová, miluju tě víc, než cokoli na tomhle světě…těmi slovy začal celý tenhle vztah. Uvěřila mu a věřila, že to tentokrát bude jiné.
"Miluju tě a chci, abys byl šťastný," zašeptala unaveně.
"Takže mě proto opustíš? To je milé, Rory… A to ses prostě jen tak rozhodla? Večer plánuješ společnou budoucnost a ráno je prostě konec? Co chceš, Rory?! Řekni, co chceš, a já to udělám! Ale neříkej mi, že to chceš skončit, protože tomu já nevěřím! Miluju tě a ty miluješ mě. Byli jsme pro sebe stvoření, sama si to říkala.
Nikdy jsem nevěděl, co od života chci, ale když jsem tě poprvé uviděl…řekl jsem si Ano, Jessi, ať se stane cokoli, s touhle holkou bys měl strávit zbytek života, to ona je ta pravá. Ta myšlenka mě držela nad vodou, pomáhala mi bojovat za to, co jsem chtěl. Myslíš, že mě nutíš do toho, co dělám? Ne, Rory, tak jsem se rozhodl já. Chtěl jsem tebe, tak jsem odjel za tebou. Chtěl jsem, abychom byli spolu, tak jsem si našel práci a tenhle byt. Vím, že je to strašná díra, ale je naše. Časem najdeme něco lepšího…"
"Tyhle vztahy nikdy nefungují. Vysokoškolačka a kluk, co ani nedodělal maturitu…Jednou toho budeš litovat a pochopíš, že jsem byla největší chybou tvého života."
Nejdřív princezna a chudák…teď vzdělaná dívka a hlupák…pořád se jí něco nelíbilo a jeho to začínalo unavovat. Věřil, že ho zná lépe. Že chápe to, co kvůli ní dělá. A že to dělá dobrovolně.
"Promiň, Jessi, ale už bych měla jít, promluvíme si večer," zamumlala a udělala jen několik kroků, než ji zastavil jeho chladný hlas.
"Jestli těmi dveřmi projdeš, nemusíš se vracet," řekl a vzápětí toho zalitoval. Co když právě teď všechno zničil?
"Je mi to líto, Jessi," vzlykla Rory a s tváří zmáčenou slzami vyběhla na chodbu.
Jess měl chuť běžet za ní, ale neudělal to. Ne, jednou zase vyhrála jeho hrdost. Vždyť to byla její volba, to ona chtěla odejít, ona všechno skončila… Nikdy by nevěřil, že to bude takhle bolet. Několik minut se nedokázal ani pohnout. Zhluboka dýchal a snažil se přesvědčit sám sebe, že tohle všechno je jen sen. Že se ráno vzbudí a pohlédne do Roryiny usměvavé tváře, políbí ji a pevně obejme… Ne, tohle nemohla být skutečnost…
Nebyl si jistý, jak dlouho tam stál a pozoroval otevřené dveře. Čekal, že se vrátí? Možná…doufal v zázrak, ale ten se nestal.
Pomalu se oblékl a začal si balit věci. Nemohl tu zůstat, nechtěl tu být, až…jestli večer přijde. Jako by ztratil všechnu sílu, odvahu bojovat… Byl hotový za pár minut, nikdy neměl moc věcí, na kterých by mu záleželo. Pár kousků oblečení a hlavně knihy.
Vzal si všechny s výjimkou jediné, kterou nechal ležet na stole místo vzkazu. Byl to Kerouac. Na cestě.

RORY
Když večer našla místo Jesse jen tu knížku, myslela, že se jí rozskočí srdce bolestí. Copak tohle nechtěla? Vždyť právě proto mu ráno řekla, aby odešel, ne? Chtěla ho chránit. Dát mu možnost začít znova, jinak, lépe…Ale copak mohla vědět, že to bude tak moc bolet? Život jakoby najednou ztratil všechen smysl…
Přestože ji další den čekala náročná písemka a do Vánoc zbývalo ještě pár dní, bez přemýšlení sedla do auta a s Kerouacovou knihou na klíně se vydala do Stars Hollow. Jediný, kdo jí teď mohl pomoc, byla máma… Máma totiž znala lék na zlomené srdce.
Před domem zastavila krátce po půlnoci. A teprve teď si uvědomila, že nemá ani klíče …
Lorelai byla naštěstí vzhůru. Otevřela dveře po prvním zazvonění a na nic se neptala, když jí Rory padla do náruče a rozplakala se.
Trvalo skoro hodinu, než se uklidnila a dokázala něco říct. Lorelai jí uvařila hrnek kávy, posadila se vedle ní ke stolu a pátravě si ji prohlížela. Nechtěla se ptát, ale chtěla znát pravdu. Ať se její holčičce stalo cokoli, měla chuť někomu ublížit, někoho zabít…a byla si téměř stoprocentně jistá, že ten někdo bude Jess Mariano. Vždycky to byl Jess Mariano.
"Co se stalo, Rory?" zeptala se nakonec.
"Nic," pokrčila rameny Rory a napila se kávy. Nechtěla o tom mluvit, chtěla jen…ne, už nechtěla nic. Možná jen vrátit čas a neudělat to, co ráno udělala. "Zabiju ho, jestli to pomůže," zamumlala Lorelai.
Rory zavrtěla hlavou. "Ne, mami, jeho ne… to spíš mě. To já jsem si to způsobila, můžu si za to sama, tak by to nemělo tak bolet. Teď byla řada na mě…"
"Miláčku, nemám ani ponětí, o čem to mluvíš," přerušila ji Lorelai.
"Rozešla jsem se s Jessem. Jen tak, prostě mě to napadlo a udělala jsem to. Jsem hloupá, mami. Miluju ho, mami, víc než kohokoli jiného, ale měla jsem pocit, že ho ničím. Říkal, že se vrátí do školy, ale neudělal to. Bydlí ve skladišti, pracuje skoro zadarmo dvanáct hodin denně… A to všechno kvůli mně. Nechci, aby se vzdal všech radostí života. Když nepracuje, spí, čte nebo je se mnou. Jednou mu dojde, čeho všeho se kvůli mně vzdal…"
"Miláčku, proč jsi mi neřekla už dřív, co se děje?" vyčetla jí Lorelai.
"Ale řekla," namítla Rory.
"Ne, neřekla," zavrtěla hlavou. "Nebyla jsi tu skoro dva měsíce. Dvakrát za týden mi napíšeš mail. Milá maminko, mám se dobře. Včera pršelo, dneska taky, snad zítra nebude. Učení je spousta, profesoři neustále otravují. Pak následuje půl stránkový popis nějakého Parisina zážitku. Miluju tě, tvoje Rory. Vím toho víc o Paris, než o tobě. Pokaždé když ti volám, zvedne to ona. Včera jsem jí nabídla, že ji adoptuju."
Rory se proti své vůli pousmála.
"Kde jsi celý den? Volám ráno, v poledne, odpoledne, večer i v noci, ale vždycky se dozvím, že jsi pryč…"
"U Jesse v bytě," přiznala Rory.
"Ty a Jess spolu…Jak dlouho?"
"Šest měsíců," pokrčila rameny.
"A myslíš, že bys to své ubohé matce někdy řekla? Jak to, že nevím, že je to mezi vámi tak vážné? Kdybys byla těhotná, řekla bys mi to?"
"Nejsem těhotná, mami," povzdychla si.
"Ale kdybys byla, řekla bys mi to před porodem nebo až po? Anebo kdybyste se chtěli brát, pozvala bys mě na svatbu?" při té otázce se zarazila. I ona Rory něco zapomněla říct. "Mimochodem…já a Luke se příští týden bereme."
"Cože?" pohlédla na ni překvapeně Rory. "Jak to…? Ale…co Nicole?"
"Minulý týden byli definitivně rozvedeni. Emily se rozhodla, že svatba musí být v kostele, a jelikož reverend, kterého vybrala, odjíždí za týden na měsíční dovolenou, bereme se v sobotu…"
"Vdáváš se?" zavrtěla nechápavě hlavou Rory. "A babička ti chystá svatbu? Je mi docela líto, že nejsem těhotná, protože teď by na to byl ten pravý okamžik. Odcházím do svého pokoje vyspat se. Až ráno vstanu, promluvíme si," rozhodla Rory a unaveně vyšla po schodech nahoru, Lorelai Gilmorová si bude brát Luka Danese. Svět se zbláznil.

JESS
Opřel se o zeď, zapálil si cigaretu, unaveně vydechl obláček kouře a pozoroval, jak pomalu stoupá k temnému nebi. V New Yorku nikdy nebyly vidět hvězdy…v New Yorku nikdy nepoznáte ticho. Tak proč se k čertu vracel? Proč se nevykašlal na celou tu svou hrdost a nezůstal? Vyřešili by to, každý by ustoupil a byli by šťastní. A tahle? Nemohl se vrátit zpět, ne…Jednou to šlo, ale podruhé už ne.
Když ho máma uviděla stát ve dveřích, nic neřekla. Udělala mu snídani a zatímco se sprchoval, odešla do práce. Nikdy se na nic neptala. Dřív si myslel, že je to kvůli tomu, že jí na něm nezáleží, ale později to pochopil. Milovala ho, ať udělal cokoli. Ale jeho chyby ji zraňovaly, připomínaly jí její vlastní omyly, a tak se nikdy nezeptala. Jen čekala, jestli se bude chtít svěřit, a zároveň věděla, že to nikdy neudělá.
"Jess Mariano zpátky v New Yorku?"
Tázavě se otočil a uviděl jednu z dávných přítelkyň. Nedokázal si v první chvíli ani vzpomenout na její jméno. Jak jen se…
"Ahoj, Courtney." Úsměv na její tváři mu prozradil, že se trefil.
"Nečekala jsem, že se tu ještě někdy objevíš…po tom, co si tenkrát tak narychlo odjel…"
"Změnil jsem plány," pokrčil rameny.
"Zase ta maličká?" nadzvedla tázavě obočí. Chvíli nevěděl, o kom mluví, ale pak mu to došlo. To s Courtney se vyspal, než odjel zpátky do Stars Hollow. To ona ho svým způsobem přesvědčila.
"Nechci o tom mluvit," zavrtěl hlavou a zapálil si další cigaretu.
"Nechceš jít ke mně?" navrhla mu, přestože tušila odpověď. Překvapil ji a přikývl.
"Ne, protože bych chtěl…od té doby, co je máma s TJem, nedělá nic jiného, než že se neustále usmívá, něco si tiše brouká…je jiná, zamilovaná. A to není prostředí, ve kterém se zrovna teď cítím dobře…"
"Odkopla tě?" pohlédla na něj tázavě.
"Je to složitější… nechala mě proto, že mě příliš milovala… Snažil jsem se udělat všechno, aby to tentokrát vyšlo. Přestěhoval jsem se do stejného města, vídali se každý den, přísahal jsem si, že už jí nikdy neublížím. A ona přijde s tím, že si kvůli ní ničím život. Proč děláte takové věci? Nechápu ženy, Courtney. Toužíte po hluboké romantické lásce, a když ji máte, bojíte se jí." "Prostě jsme takové, musíš se s tím smířit nebo si najít kluka…ne," zamračila se, "na to by tě byla škoda."
Odemkla dveře od domu a pustila ho dál. Bydlela o dvě patra výš než Liz. Celou dobu, co jeli výtahem, ani jeden z nich nepromluvil. Věděl, na co myslí, ale zároveň si byl jistý, že ji dneska v noci zklame. Neměl chuť začínat si cokoli s žádnou ženou…s výjimkou Anny Kareninové, kterou si minulý týden půjčil od Rory a zapomněl ji vrátit.
"Tak co bude dělat?" zeptala se Courtney, když otevřela dveře svého bytu.
"Předpokládám, že vášnivá noc s Jessem Marianem dneska nehrozí…takže bychom se mohli zpít do němoty," navrhla a Jess s úsměvem přikývl.
"Co máš?"
"Pivo, skotskou a něco, co mi tu nechal můj bývalý…jak jen…má to takový ruský název…"
"Vodku," uhádl Jess.
"Jo přesně to. Nikdy jsem to nepila…"
"Věř mi, že přesně tohle teď potřebuju…"

"Miluju ji, Courtney, je to jediná holka, kterou jsem kdy miloval a kterou kdy milovat budu, když se na mě podívá těma svýma nádhernýma očima, začnou se mi klepat kolena. Je to nejdůležitější v mém životě. Miluju ji," zamumlal Jess a převrátil do sebe další skleničku skotské.
"Věřím ti. Ještě jsem neslyšela žádnýho chlapa říct tolikrát miluju v jediný větě. Myslím, že je to na Guinessovu knihu rekordů… ta holka má ale po čertech štěstí…"
"Jak mi to mohla udělat?

LIZ
"Ahoj, Jessi, vypadáš strašně," zamumlala Liz, když se ráno objevil doma.
Neptala se, co dělal. Jen mu prohrábla tmavé vlasy, láskyplně se usmála a dál se věnovala své práci.
"Pomůžeš mi?" zeptala se a ukázala na těžký kufr na skříni, který Jess vzápětí sundal dolů. Liz se v něm chvíli přehrabovala a pak vítězoslavně vytáhla malou zaprášenou krabičku.
"Bála jsem se, že jsem ho ztratila," povzdychla si a posadila se ke stolu. "Já a TJ jedeme zítra do Stars Hollow. Luke se žení."
"S Lorelai?" pohlédl na ni překvapeně. Věděl, že ti dva jsou do sebe zbláznění dřív, než to věděli oni sami, ale stejně ho to překvapilo.
"Ano…nechceš jet s námi?" navrhla Liz, ale Jess jen zavrtěl hlavou.
"Kvůli Lorelaině dceři…"
"Co víš o Rory?" přerušil ji.
"Já a Lorelai si teď hodně povídáme. Vím, že spolu chodíte, že ji miluješ a že se něco stalo. Jsem tvá máma, Jessi, porodila jsem tě a poznám, když se trápíš. Nechceš se svěřit?"
"Je konec, skončila to se mnou. Asi pochopila, že holka jejího postavení se nehodí pro kluka jako já…"
"Jessi, tak nemluv," napomenula ho Liz. "Neznám Rory, viděla jsem ji jen dvakrát, ale nevím, jaká je. Ale znám Lorelai, a když si je jistá tím, že tě její dcera miluje, musí to být pravda. Co se mezi vámi vlastně stalo?"
"Nic," pokrčil rameny, ale z matčina pohledu pochopil, že tahle odpověď jí stačit nebude. "Pohádali jsme se, ani nevím proč. Má pocit, že si kvůli ní ničím život. Nedodělal jsem školu, odjel ze Stars Hollow…"
Liz zamyšleně otevřela krabičku, kterou svírala v dlani. Byl v ní prstýnek. Položila ji na stůl a posunula před Jesse.
"Patřil tvé babičce. Chtěla, abych ho jednoho dne dala své dceři; když žádnou nemám, napadlo mě, že by ho mohla dostat Lorelai. Ale…mám lepší plán. Dám ho tobě," usmála se.
"Už jsem se na to ptal," zavrtěl hlavou Jess. "Z legrace," dodal. Nechtěl matce přiznat, že uvažoval o manželství. "Řekla ne. Je jí dvacet, nechce se vdávat…"
"Neříkám, že se máte brát hned teď. Jen jí ukaž, že ji opravdu miluješ a respektuješ. Myslí to s tebou dobře, Jessi, ale bojí se. Holky jako ona se vždycky musí bát…"
Jess nechápal, co tou poslední větou chtěla říct, ale Liz ještě nebyla připravená vysvětlit mu to. Dnes ne, jednou… kdo ví.
"Pojedeš s námi do Stars Hollow," rozhodla nakonec. "Když ne kvůli Rory, tak kvůli Lukovi jistě ano."

RORY & JESS
"Pořád nemůžu uvěřit, že se budete brát," zamumlala Rory a pátravě si prohlížela Luka. "Budu mít teď kafe zadarmo?" zeptala se.
"Když mi budeš říkat tati," ušklíbl se Luke a naložil Kirkovi na talíř půlku citronového koláče.
"Tak aspoň se slevou," zaprosila.
"Mluvil jsem s Jessem," řekl nakonec Luke. Připravoval si tu větu od chvíle, kdy sem přišla, a stále si nebyl jistý, zda je dobrý nápad plést se do jejich problémů. Ale…Jess byl jeho synovec a Rory téměř nevlastní dcera…nelíbilo se mu, když se hádali. "Předem říkám, že s tím, co chce udělat…ať je to cokoli…nemám nic společného. Je nahoře v pokoji a chce s tebou mluvit."
"Je ti jasné, že tam nepůjdu…" vzdychla Rory. Nebyla na to připravená…nebude na to nikdy připravená.
"Je ti jasné, že tě k tomu můžu donutit," pokrčil rameny Luke. "Běž za ním, Rory. Víc už to bolet nebude a pokud to vyřešíte, bude ti líp. Věř mi, někdy je to snazší, než to vypadá…"
Rory tiše přikývla a nakonec ho přece jen poslechla.
Jess seděl na Lukově posteli…tam se tenkrát poprvé milovali, uvědomila si najednou…a četl nějakou knížku. V první chvíli si jí nevšiml, tak toho využila, zůstala stát ve dveřích a pozorovala ho. Vypadal nádherně, když tam tak seděl…milovat Jessovo tělo nikdy nebylo těžké, vlastně nikdy nepotkala kluka, který by ji fyzicky tolik přitahoval. O to těžší pak bylo milovat Jessovu duši…
"Ahoj," zašeptala a vyrušila ho od čtení. "Luke říkal, že se mnou chceš mluvit…"
"Rory?" pohlédl na ni překvapeně, jako by ani nečekal, že přijde.
"Rory…já…musím ti něco říct, ale…" zmlkl a nervózně sklopil oči k zemi. Jak? Co říct, aby ji neztratil? Každé další slovo, které teď vypustí z úst, může jejich vztah zachránit nebo definitivně zničit.
"Co čteš?" zeptala se Rory tiše, aby aspoň na pár minut odložila rozhovor, který nutně musel přijít.
"Salingera…Kdo chytá v žitě," zamumlal, což vyvolalo na její tváři úsměv.
"Chtěl bych vědět, na co teď myslíš," řekl, když si všiml její reakce.
"Já jen… před pár týdny jsem přemýšlela, kterému literárnímu hrdinovi se nejvíc podobáš… Napadl mě Holden Caulfield…"
"Opravdu?" pohlédl na ni tázavě. Vlastně se jako Holden Caulfield někdy cítil… "Mám tu knížku rád. Čtu ji vždycky, když nevím jak dál…"
"Četl si ji hodněkrát?" zeptala se.
"Myslím, že ji čtu celý život," pokrčil rameny. "Nechceš jít ven? Začíná tu být podivně dusno…"
"Dobře," přikývla a počkala, než si oblékne kabát…

Stars Hollow se pomalu ukládalo ke spánku. Na nebi zářily miliony hvězd, ty, které mu v New Yorku tolik chyběly, mrzlo a pod nohama jim křupal sníh.
Jess vytáhl krabičku cigaret a zapálil si.
Rory vykročila směrem k jejich domu a Jess ji následoval. Několik minut šli vedle sebe, mlčky naslouchali tomu neuvěřitelnému tichu, pozorovali vánoční výzdobu na okolních domech a dodávali si odvahu začít. Nakonec to byl Jess…
"Miluju tě," zamumlal. "Budu ti to opakovat třeba každou vteřinu, ale nikdy tě nenechám odejít. Nevím, proč jsem to ráno tak narychlo zmizel, Rory, ale mrzí mě to. Bál jsem se. Byla jsi tak vážná a já se bál, že až se večer vrátíš, skončíš to definitivně. A to bych nechtěl, Rory…"
"Nepřemýšlela jsem," přiznala. "Prostě jsem tam ležela a najednou mi došlo, kam to všechno směřuje. Takhle nikdy nebudeme šťastní…"
"Nevzdám se tě," přerušil ji. "Ne kvůli takové hlouposti. Je to můj život, Rory, to já jsem zvolil, jaký bude…"
"Nechci, aby ses mě vzdal, jen…oba dva musíme ustoupit…
Přes Vánoce budeme tady, pak se vrátím na Yale a ty…můžeš zůstat tady nebo odjet do New Yorku, to záleží jen na tobě. Dáme si do léta pauzu…nemyslím tím, že se nebudeme vůbec vídat, to bych nevydržela," usmála se a byla neskutečně vděčná, když ji chytil za ruku. Potřebovala vědět, že ji chápe. "Prázdniny strávíme spolu, někam si zajedeme, a pak začneme znova, lépe. Doděláš střední, nemusíš na univerzitu, ale budeš mít aspoň maturitu a nebudeš dřít dvanáct hodin denně. Zrychlím práci v novinách a najdu si něco po večerech, budu třeba dělat servírku… Pustím kolej a najdeme si byt, něco malého a levného, ale už ne další skladiště.
Bereš?" pohlédla na něj tázavě.
Vzpomněl si na krabičku ve své kapse a přikývl. Opatrně ji otevřel a prstýnek, který z ní vypadl, pevně sevřel v dlani.
"Mám jen jedinou podmínku, Lorelai Gilmorová," usmál se.
"Ano?"
"Vezmeš si mě," řekl a než stihla zareagovat, nasadil jí prstýnek na prst. Překvapilo ho, když jí dokonale padl.
"Jessi…"
"Neříkám dnes, zítra, ani za pět let, ale jednou ano. Chci, abys věděla, že jsi moje, chci, aby to věděl celý svět. Protože přísahám, že jestli se na tebe někdo jiný jen podívá, zabiju ho. Budu s tebou jezdit po celém světě, prolézat zákopy ve všech válkách, držet ti blok a podávat tužku…udělám cokoli, Lorelai Gilmorová, ale jestli se teď rozhodneš zůstat se mnou, nebude cesta zpět. Bude to už navždy."
"Myslím, že s tím dokážu žít," usmála se tiše Rory a přitiskla své rty na jeho.